věštba, -y ž. (2. mn. -teb) kniž. 1. proroctví 1, předpověď: v. Sibyly; dvojsmyslné věštby kněží ve věštírnách; nepříznivá v. cikánky *2. zpráva, výstraha: věštbu jeho hněvu nesli světem (Vrchl.); nahoře je zle, poslali věštbu (Něm.)