věcný (†věcní Pal., Jg., †věcnatý Havl., Ner.) příd. 1. vztahující se ke konkrétním předmětům, věcem (ve význ. 1), záležející ve věcech, skládající se z věcí: v-á loterie; v-é ceny v soutěži; v-á lichva; v. náklad; v-á škoda; práv. v-á odpovědnost za svěřené věci, např. za inventář; škol. v-é učení (v 1. a 2. třídě) vyučovací předmět o základních věcech okolního světa 2. týkající se věci (ve význ. 3, 4): v-á správnost textu obsahová; v-é informace; v-á i taktická chyba; formální i v-é vady; v. katalog kt. třídí knihy na základě jejich obsahu 3. zabývající se samotnou věcí (ve význ. 3, 4), pojednávající jen o ní bez jiných ohledů, zvl. subjektivních, osobních; nestranný, objektivní 2: v. rozhovor; v-á kritika; v-é názory; v. argument; v. diskutér; v. tón řeči 4. jaz. v. význam slova vyjadřující souhrn podstatných znaků pojmu slovem označovaného; slovní, slovníkový, lexikální; v-é uspořádání slovníku podle významové souvislosti, nikoli abecedně; zast. v. rod střední (Šaf.); → přísl. k 1-3 věcně (†věcnatě Ner.): být v. poškozen; – v. správný referát; – v. mluvit, → podst. věcnost v. t.