věděti ned. (1. j. vím, 3. mn. vědí, rozk. věz, podst. vědění, přech. přít. věda) 1. (co; co o kom, čem, řidč. na koho) mít vědomost a moci to kdykoli vybavit a vyjádřit, mít něco v mysli, v paměti, ve vědomí, být s něčím seznámen: mnoho ví; ze své zkušenosti ví, že...; ví to od sousedky; jen on věděl, kde co hledat; jistě o něm, o tom vědí; policie o pachateli ví; neví na ni nic špatného; ncvíme ani jediný případ, že... (Z. Nej.) neznáme; jak, odkud to víte?; neví nic o světě, přen. žije v ústraní; neví, co (dělat) s časem má hodně volného času; věděl, kolik uhodilo, na čem je; neví kudy kam; neví, čí je; neví, kde mu hlava stojí; hned ví, co a jak; víme, odkud vítr vane, fouká; ví, kde ho bota, střevíc tlačí; levice neví, co dělá pravice; ob. expr., zhrub. čerta, houby, starou belu, starého kozla vědí nic nevědí; ob. expr. v. něco na beton; – bůh ví, kdo (kdy, co,...) (zprav. ps. dohromady, v. bůhví, bůhví-); kdo ví, co (kdy,...) (zprav. ps. dohromady, v. kdoví, kdoví-); neví o sobě, o světě je v bezvědomí n. opilý; dám vám o sobě v. podám zprávu; všude se dalo v., aby... (Herb.) bylo oznámeno; v. (nevědět) si rady umět (neumět) si poradit; já bych jim nedal v. za nevím co nezpravil je 2. víš, víte, řidč. víme expr. vyjadřuje zdůraznění, naléhavost ap. toho, co je vyslovováno: to víš, děti (Pujm.); víš, to je těžké; no víte, měli bychom pomoci; a víte co?; ať se mi tam nehlásí nikdo, kdo má ženu, víme? (K. Čap.) 3. expr. spoj. to se ví vyjadřuje zdůrazněný souhlas s něčím, přitakání, přisvědčování; zajisté, ovšem I 1: to se ví, že máte pravdu; to se ví, že pojedeš; to se ví, kněžna (K. Čap.) 4. nevím, to bych nevěděl vyjadřuje pochybnost, nejistotu, odmítání: nevím, nevím, mám-li to dovolit; ani bych nevěděl, odpověděl (Pujm.); já nevím, ale...; ještě v neděli se dřít, to bych nevěděla (ob.) ani mě nenapadne; jestliže toho nebude chtít, pak již nevím (Svět.) 5. poněk. řidč. a zast. (s inf.; co) umět, dovést (ned.); znát, ovládat 4: nikdo nevěděl podati jim zprávy (Herb.); věděl na všechno odpovědět (Olb.); – takové říkanky už dnes nikdo neví (J. Čap.); věděti se ned. kniž. a zast. (jakým; jak) být si vědom něčeho; cítit se 1: v. se vinným (F. Schulz); v. se v jistotě (Zey.) ○ předp. do- se, z- (doz- se, vyz-, přez-); pověděti; nás. k 1 *vědívati (Ner., Staš.) (o) bez předp.