věda I, -y ž. 1. oblast lidské činnosti vytvářející soustavně uspořádaný soubor pravdivých poznatků o přírodě, společnosti a myšlení; soubor poznatků takto vzniklý jako celek i po jednotlivých oborech: využití vědy pro mírové účely; poslední vymoženosti vědy a techniky; muž vědy (Herb.) vědec; Čs. akademie věd (zkr. ČSAV); doktor, kandidát věd (zkr. DrSc., CSc.); exaktní vědy; přírodní, společenské, technické vědy; pomocné vědy; teoretická, užitá v.; pokroková, marxistická, buržoazní v.; československá v.; literární, historická, hudební, lékařská v.; vojenská v.; hovor. dělat vědu (K. Čap.) pracovat vědecky; nedělejte z toho vědu! nekomplikujte to, nedělejte to složitějším, než to je; vysoká v. něco příliš učeného, teoretického, někdy jen zdánlivě †2. vědomost 1, znalost, vědění: ty vědu máš a krásu (Zey.); vědy mi do hlavy nešly (Rais) špatně jsem se učil, studoval; tajné (Čech), černé (Zey.) vědy kouzelnické umění