vědro, -a s. (2. mn. -der) 1. okrouhlá hlubší nádoba, užívaná zprav. na nošení vody: v. vody; nakládat hlínu do věder (Hořejš); déšť lil jako z vědra (Havl.) (čast. z konve) 2. stará dutá míra růz. obsahu (např. české v. 56, 6 l); soudek velikosti vědra: v. vína (Herb.); narážet v. (Jir.); → zdrob. vědérko, vědýrko (ob. vědárko Baar, Rais aj.) (6. mn. -ách), -a, řidč. vědérce, -e (K. Čap.) s.: natočit vodu do v-a; – vědýrko španělského vína (Zey.)