vějíř, -e m. (z rus.) 1. předmět (zprav. ozdobný) k ovívání, skládající se z částí vybíhajících paprskovitě z jednoho místa a tvořících dohromady kruhovou výseč: ovívat se při tanci v-em; rozložit v.; v. z perleti (Zey.); verše psané na v-e (Vrchl.) 2. co tvarem vějíř připomíná: v. karet, bankovek karty, bankovky paprskovitě složené; v. zavodňovacích kanálů; v. vrásek u očí vrásky paprskovitě se rozbíhající; přen. umění plá v-em barev (Břez.) stupnicí, seskupením; mysl. paprskovitě rozložitelný ocas tetřeva, dropa a divokého krocana; bot. list (velkolistých) kapradin; voj. palebný v. paprskovité rozložení palby dělostřelectva; → zdrob. vějířek, -řku m. (6. mn. -řcích): malý čínský v.; – v-y vrásek kolem očí; bot. silně zjednodušený vidlan připomínající řídký klas (např. u kosatce); — vějířový příd. v. t.