věk, -u m. (6. mn. -cích) 1. (čast. mn.) časový úsek neurč. trvání, zprav. velmi dlouhý: od nepamětných věků; zašlé věky; vzdorovat věkům; přejdou dnové, léta, věky, věkův věky (Ner.); skonání věku (Jir.) konec světa; ♦ expr. trvat od věků do věků, do nejdelších věků, na věky věků, na věky (ps. též navěky) stále, věčně; euf. usnul na věky zemřel 2. (čí; čeho; jaký) časový úsek někým, něčím charakterizovaný; doba, období, epocha 1: v. Kosmův doba, kdy žil Kosmas; starý, střední, nový v. starověk, středověk, novověk; v. socialismu; v. pokroku a civilizace; atomový v.; zlatý v. poezie doba největšího rozkvětu; geol. nižší časová jednotka v rozdělení geologické minulosti 3. kniž. období jednoho sta let; století: dítě dvacátého věku; odkazy šestnáctého věku (Bass) 4. urč. fyzický počet let člověka, část lidského života; stáří 1: od nejútlejšího věku projevoval hudební nadání; děti jeho věku stejně staré jako on; dosáhnout věku 18 let; žena středního věku středních let; člověk v nejlepším věku na vrcholu duševní i fyzické zdatnosti; zralejší a usedlejší v. (Pal.); pokročilý v.; odb. dětský v. novorozenecký, kojenecký, batolivý, předškolní, školní; fyziologický, mentální, pracovní v. 5. kniž. doba života, zprav. lidského; život: prožívat v.; dílo, které žádá celý v. člověka (Něm.); dlouhý je v. stromů i 1idí (Vanč.); v padesátém roce svého věku zemřel 6. období ke konci lidského života; stáří 2: dožít se vysokého věku; ruka třesoucí se věkem; ♦ proti věku není léku (přísloví); med. sešlost věkem marasmus 7. dlouhá doba existence, dlouhé trvání něčeho; stáří 4: spona věkem zrezavělá; dřevěné červotočivé pouzdro věkem zahnědlé (Jir.) 8. nář. způsob života, živobytí: snad by si mohl připravit jinačí v. (Rais); dolehlo na ni, jaký to má v., co s dětmi zkusila (Jir.)