věkovitý příd. 1. jsoucí, trvající od věků, věky; pradávný, prastarý: v-é hory; v. dub; v-á zkušenost, pravda; v. zápas o prvenství (Lid. nov.) odvěký 2. řidč. expr. letitý, starý 2: v-á osoba (Nový); v. psík (Poláč.); → přísl. k 1 věkovitě: dílo v. památné; → podst. k 1 věkovitost, -i ž.: v. borovice