věnec, -nce m. 1. kruhovitý útvar spletený z květin, větviček n. z listí: myrtový v. nevěsty; v. z růží; pohřební v.; dožínkový v.; vít v.; přen. kniž. sláva, uznání, odměna (zprav. umělcům): tomu v. budiž dán (ze Smetanova sboru Věno) čest, chvála; v ust. spoj. symbol panenství: ztratit v.; holka plačící pro svůj v. (J. Mar.); ♦ nechodila dlouho pod věncem (Ner.) nezůstala dlouho svobodná; hist. smolné věnce 2. něco věnci tvarem podobného, do kruhu stočeného n. seřazeného: v. fíků, vuřtů, cibulí; v. vlasů; v. vousů pod bradou (Jir.); přen. v. hor; v. zvědavých posluchačů (Mach.) kruh; kouřový v. (Bran.) oblak; tech. zesílená vnější (obvodová) část kola: v. setrvačníku, řemenice, převodníku; ozubený v.; stav. zpevňující horizontální část nosné konstrukce: betonový v. 3. pletené, do kruhu stočené pečivo; pletenec 3: věnce jsou pečivem svatebním (Č. lid); kuch. kynutý, piškotový v. 4. poněk. zast. jednotlivosti uspořádané do většího celku; sbírka 4, cyklus 1: v. básní, písní; liter. znělkový v. cyklus patnácti znělek, z nichž prvních čtrnáct začíná posledním veršem znělky předcházející a patnáctá je složena z prvních veršů předcházejících čtrnácti 5. slang. (při hře v kuželky) situace, kdy po hodu zůstane ze všech devíti stát pouze král 6. nář. dožínky: být hosty na hanáckém věnci (Lid. nov.); → zdrob. věneček v. t., vínek v. t.