věno, -a s. (6. j. -u, -ě) 1. majetek n. peníze přinášené ženou (zejm. v dřívějších dobách) do manželství: připravit dceři v.; dát, dostat něco věnem; vyplatit sourozence z ženina věna; V. mužský sbor Bedřicha Smetany na slova Josefa Srba-Debrnova; přen. v. pokory, chudoby a práce (L. Steh.) úděl; práv. (dř.) majetek poskytnutý mužovi manželkou n. někým jiným na úlevu v nákladech spojených s manželstvím *2. výbava: připravovat (nenarozenému dítěti) malé v. (Svět.); kupovat dceři v. (Něm.); → expr. zdrob. *věníčko, -a s. (Svob.)