věnovati dok., řidč. ned. 1. poněk. kniž. (co komu, čemu) dát 1, dávat 1, darovat 1: v. vnučce dárek k svátku; celé své jmění věnuje dětem; v. muzeu obraz 2. (co komu) připsat 4, připisovat 1, dedikovat: v. knihu, skladbu příteli, matce; panu... z upřímné úcty věnováno (Jir.) 3. poněk. kniž. (co komu, čemu, na koho, co, *za koho Čap.-Ch., *k čemu Havl.) poskytnout 1, poskytovat, obětovat 2: v. někomu, něčemu pozornost, péči; v. život práci, rodině zasvětit, zasvěcovat; v. zástupcům důvěru; věnoval té práci mnoho času; národní výbor věnuje peníze na výstavbu obce; vše, co měli, věnovali na dítě vynaložili, vynakládali; v. v deníku místo literární rubrice; v. někomu lásku (Pfleg.) milovat ho 4. (co komu, čemu) určit 1, určovat, ustanovit 1, ustanovovat (pro koho, co; ke komu čemu): časopis věnovaný studentstvu; křídlo zámečku věnováno chorým spisovatelům (Šrám.); chrám Ajaxovi věnovaný (Ner.) zasvěcený; — věnovati se ned., řidč. dok. (čemu, komu; *k čemu) plně, cele obracet, obrátit pozornost k něčemu, někomu: v. se umění, vědě oddávat se, oddat se, zasvěcovat se, zasvětit se; učitel se plně věnoval žákům; věnovala se nemocnému starala se o něho; → nás. k ned. věnovávati, věnovávati se