věrohodný (*věru- Ner., †víry- Havl.) příd. takový, kterému lze věřit, hodný víry, důvěry; hodnověrný, spolehlivý: v. svědek; výpovědi v-ch osob; v-á zpráva bezpečná; v-é zápisy; slyšet něco z v-ch úst; → přísl. věrohodně (*věru- Podl.): zprávy zněly v.; mluvit v.; v. osvědčit svou státní příslušnost; → podst. věrohodnost (*věru- R. právo), -i ž.: v. svědectví, zpráv; v. omluvy; v. svědka