věrolomný příd. kniž. porušující vědomě slib, závazek; zrádný: muž úskočný a lstivý a v. (Vanč.) proradný; v. král (Kapl.); v-é porušení smluv podlé; → přísl. věrolomně: v. zrušit přísahu; → podst. věrolomnost, -i ž.: vyčítat někomu v.; věrolomník, -a (6. mn. -cích), řidč. poněk. zast. věrolomce, -e m. (5. j. -ce) (věrolomnice, -e ž.) kniž. věrolomný člověk: projevit se po letech jako v., dř. často publ. političtí v-ci a zrádci; spílat (někomu) v-ců (Čech); věrolomství, -í (Pal., Čech); věrolomstvo, -a (Koll., Čel.) s. zř. a zast. věrolomnost