věštiti, věstiti ned. (3. mn. -í, trp. -štěn) 1. čast. věštiti (~; co) pronášet věštby; prorokovat 1; (komu co) předpovídat, hádat 3: auguři věštili podle letu ptáků; Libuše věštící slávu Prahy; věštili (z komety) války, mor a hlad (Mach.); při porodu věstila mu věstice, že bude šťastný (Něm.); – kartářka mu věštila budoucnost; v. z rukou; lékař mu věstí jen několik měsíců života 2. kniž. (co) ohlašovat, oznamovat: ticho věštilo bouři; do půlnoci hučí zvon, neštěstí věstí (Bezr.); jeho tvář nevěštila nic dobrého ○ předp. za-; → nás. věštívati (o) bez předp.