větiti ned. (3. mn. -í, podst. -tění) zř. kniž. pronášet odpověď, odpovídat 1: usmál se a větil tak klidně, jako by vyprávěl, že venku prší (Staš.) ○ předp. od-, při-; → nás. *větívati (Staš.) ○ předp. od-