větrák, -u m. (6. mn. -cích) 1. větrací zařízení; ventilátor: v. v prádelně; elektrický v.; tech. řidč. ventilátor; motor. lopatkové kolo vyvolávající proudění vzduchu chladičem n. topením 2. zast. ob. větrný mlýn, větrník; větrňák, větřák (Č. lid aj.) 3. zast. ob. fukar (zeměd.); melivo se fouká na v-cích (Č. lid); → zdrob. větráček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)