větrati ned. 1. (~; co) vpouštět do něj. prostoru čerstvý vzduch; vystavovat účinku čerstvého vzduchu: v. a uklízet; v. oknem; větrání místnosti; – v. peřiny, šatstvo; přen. v. v kultuře, dokud je čas (K. J. Ben.); tech. větrání výměna vzduchu v uzavřeném prostoru: přirozené, mechanické větrání; horn. příčné, ústřední větrání dolu; mysl. v. úlovek naříznout břišní dutinu ulovené zvěře 2. (o tekutině) podléhat účinku vzduchu, a tím se kazit; vyvětrávat, vyčichat; (o hornině) rozpadat se, rozpadávat se, zejm. vlivem atmosférických změn; zvětrávat: pivo větrá; – živec větrá; větrající zdivo; přen. bojovnost větrala (Staš.) ochabovala; → nás. větrávati ○ předp. o-, od-, pro-, roz-, vy-, z-