vřískati ned. vřeštět 1. (o zvířatech) vydávat pronikavý, ječivý hlas, zvuk: vřískání opic; mysl. vřískání srny (v říji) 2. expr. vůbec vydávat pronikavý, ječivý zvuk, křik; (nač; co) vřískavě hrát: děti vřískají; dudy vřískaly (Něm.); – v. na harmoniku (E. F. Bur.); šumaři vřískali smuteční pochod (Staš.) ○ předp. roz- se, za-; → nás. vřískávati (o) bez předp.; — dok. vřísknouti, vřesknouti