vřeteno, -a s. (6. j. -u, -ě) (*vřeten, -u m., 6. j. -u, Vilikovský, *vřeteň, -ně ž., Klička) 1. roztáčená dřevěná tyčka k ručnímu předení kuželovitě se zužující k oběma koncům: příst na v-u; odvíjet nit z v-a; vrčení v-a; (tanečnice) zná se točiti jak v. (Něm.) hbitě; text. kuželovitá n. válcovitá součást přádelnických strojů sloužící k navíjení a odvíjení příze 2. co vřeteno nějak připomíná: v. schodiště (M. Krat.); tech. hřídel obráběcích strojů, kt. přenáší hlavní pracovní pohyb: v. soustruhu, vrtačky; (v hodinářství) (u nejstarších mechanických hodin) vertikální hřídel; zahr. jehlanec; bot. hlavní stonek květenství větvící se ve stopky n. v další větve květenství: v. klasu, hroznu; v. kukuřičné palice střední žebro zpeřeného listu; → zdrob. vřeténko, vřetýnko v. t.