všemohoucí (*-mohoucný Jak.) příd. takový, kt. může všechno udělat, neomezeně mocný; všemocný: v. vládce; v. láska; radost z vlastní v. síly (John); v. tisk (Herb.) vlivný; (klanět se) bohu v-mu (Vanč.); expr. v. pohlaví (A. Mrš.) ženské; — zpodst. Všemohoucí, -ho m. náb. Bůh 1; → přísl. *všemohoucně: v. nařídit (Vrba); → podst. všemohoucnost, -i ž.: iluze o v-i peněz