všeobecnina, -y ž. řidč. všeobecná věc, všeobecný jev (op. jednotlivina): kritika podávající jen neurčité v-y (Václ.); všeobecnost, -i ž. 1. vlastnost toho, co je všeobecné (ve význ. 1); obecnost 1: zásada v-i hlasovacího práva 2. vlastnost toho, co je povšechné (ve význ. 1); povšechnost: v. výroku, tvrzení 3. tvrzení obecné povahy, obecně známé: mluvit jen samé v-i; autor si vypomáhá v-mi 4. řidč. zast. veřejnost 1, celek: podniknout ledacos pro v. (Ner.) společnost; knihovna přístupná pro v. (Něm.); všeobecný (†-obecní Pal. aj.) příd. 1. všeho n. všech se týkající, všude rozšířený; jsoucí pro každého; obecný 1: v-é vzdělání; upevnění míru a v-é bezpečnosti; v-é odzbrojení; v-á amnestie; vzbudit v. úžas, v-é sympatie; požívat v-é důvěry všestranné; v-á ochablost celková; v-á pracovní povinnost; (dř.) v-á nemocnice každému přístupná a léčící všechny nemoci; veř. spr. v-é hlasovací právo 2. povšechný 1 (op. podrobný, důkladný 1, detailní); povrchní 2, mělký 2, plytký 1: v. obraz mezinárodní situace; v-á a speciální teoretická příprava; – to jsou jen v-é řeči, fráze paušální; pronášet v-é pravdy; — zpodst. všeobecno, -a s. řidč. zast. 1. všeobecný jev: postup od v-a k tomu, co zvláštno jest (Suš.) 2. v předl. spoj. ve v-u vcelku 1: ve v-u se situace stávek nezměnila (Právo l.); → přísl. všeobecně: v. uznávaný malíř obecně; v. známá věc; škol. střední v. vzdělávací škola (zkr. SVVŠ); – odpověděl na otázku jen v. povšechně; → podst. všeobecnost v. t.