*všeum [-e-u-], -u m. (6. j. -u) dovednost ve všem: (jeho) v. byl pověstný (Lid. nov.); všeuměl [-e-u-], -a m. (1. mn. -ové) (*všeumělka, -y ž., Šim.) kdo všechno umí; všeumělec 2: vyhlášený v.; otec byl pravý v.; všeumělý příd. takový, kt. všechno umí; všeumělství, -í s. řidč. souhrn vlastností všeuměla: zázraky lidského v. (Bass); všeumělec [-e-u-], -lce m. 1. velmi všestranný umělec: barokní v. (Matějček) 2. (též všeumělkyně, -ě ž., Sez.) všeuměl: (hostitel) sice zedník, ale trochu v. (J. Mar.); všeumělecký příd. k 1: v-é nadání (J. Kvap.); všeumělectví, -í s. všestranné ovládání umění: Čapkovy sloupky byly novým dokladem jeho pružného v. (Lid. nov.); diletantské v. (Kultura); *všeumění, -í s. všestranná dovednost, obratnost: (byl hrd) na jeho v. (Hol.)