vševidoucí příd. takový, kt. všechno vidí: v. oči; v. pohled; — zpodst. Vševidoucí, -ho m. náb. Bůh 1: (Anna) neutíkala před tváří V-ho (Šrám.); → podst. *vševidoucnost, -i ž.: autorská v. (Lit. nov.)