vůdčí příd. 1. jsoucí v čele; vedoucí, přední 3, čelný 1: v. politická, vědecká, umělecká osobnost; nabýt v-ho postavení; v. úloha strany; v. myšlenka revoluce hlavní, základní; geol. v. zkamenělina podle kt. se určuje relativní stáří vrstev urč. období *2. takový, kt. jde v čele něj. skupiny, a tím ji vede: v. pár (tanečníků) (Jir.) 3. zř. určený, sloužící k vedení, řízení: (slepý) již dávno se pustil v. šňůry (Čap.-Ch.); veř. spr. v. list (dř.) řidičský průkaz