vůle, -e ž. 1. schopnost člověka jednat podle svého rozhodnutí, úmyslu, schopnost chtít: svobodná v.; člověk zbavený vlastní v.; mít silnou, pevnou vůli; železná v.; neměl už své v. (Jir.); síla v.; zlomit něčí vůli; psych. schopnost regulovat vlastní aktivitu podle předem pojatého záměru 2. (~; k čemu; řidč. po čem) snaha o uskutečnění nějakého cíle; chtění: činorodá, tvořivá v.; v. žít, bojovat; v. k svobodě (Fuč.); v. k vítězství (K. Čap.); v. po míru (Glaz.) 3. výsledek rozhodování; rozhodnutí 2, požadavek 1, přání 2, žádost, rozkaz, úmysl: je to má v.; v. lidu; všenárodní v. (Z. Nej.); v. širokých mas (Zápot.); udělat něco o své vůli, proti něčí vůli; vyplnit otcovu vůli; prosadit, provést svou vůli; udělat někomu něco k vůli (rozl. od kvůli), po vůli vyhovět; až se vrátím, ať je vykonáno. Tak má v. (Erb.); nemám v. jiné, než jak máti chce (Erb.); poslední v. závěť (práv.); ve spoj. být někomu po vůli poslechnout ho; (o ženě) oddat se 2 (muži); poněk. zast. načesat si (ovoce) do v. (Něm.) podle libosti; po dobré vůli či moci (Vanč.) po dobrém; bez překážky a po vůli směli se (Chodové) stěhovat (Jir.) svobodně; věděl, že vám to nebude po vůli (Pfleg.) po chuti, vhod; ♦ poněk. zast. děj se v. Páně (Jir.), boží (Ner.) ať se stane, co se má stát; odevzdávala se do v. boží (Herb.) smiřovala se s osudem; poručit něco do v. boží ponechat osudu, volnému průběhu; tak po vůli boží pomalu hospodaříme (Rais) jak se dá, jak můžeme 4. možnost svobodného rozhodování, volnost jednání; osobní svoboda, volnost: dát, ponechat někomu něco na vůli; máte na vůli, chcete-li to udělat nebo ne; odepsala, aby se jí v tom úplná v. ponechala (Svět.); zř. dát (dětem) celou vůli (Něm.) naprostou volnost; zast. vám stojí na vůli (Hál.) je na vašem volném uvážení; nář. ženská v. (A. Mrš.) volenka (při tanci) 5. tech. mezera mezi dvěma součástmi, díly ap. (umožňující zejm. volný vzájemný pohyb): v. mezi třecími plochami; v. mezi trámy; v. u ložiska, u pístu; axiální, radiální v. 6. dobrá v. dobrý úmysl, snaha, ochota; zlá v. (poněk. zast. ke komu) zlý úmysl, zloba: pomáhá mu z dobré v.; při dobré vůli to půjde; při nejlepší vůli to nemohu udělat; mám nejlepší vůli vám vyhovět; pokoj lidem dobré v. (bibl.); – promiňte, neudělal jsem to ze zlé v.; nikdo se ho (stromu) ve zlé vůli už ani nedotkniž (Jir.); mohlo být všecko jiné, kdyby k němu Sefka nebyla zlé v. (Svět.) 7. dobrá v. přátelský vztah, poměr; přátelství 1, shoda 2, soulad 2, harmonie 1; zlá v. nepřátelský vztah, poměr; nepřátelství: žít s lidmi v dobré vůli: jinak poněk. zast. co s ní (ženou) mám dělat, když chci mít dobrou vůli? (Něm.); spolu smluvili dobrou vůli (Jir.); pít s Uhry na dobrou vůli (Jir.); – žít ve zlé vůli (Vanč.); zast. nezačínám zlé v. (Wint.) nepřátelství †8. dobrá v. dobrá nálada, dobrý rozmar: jedli, pili, rozprávěli, dobrou vůli spolu měli (Čel.); sedni (bakaláři) a poměj u mne dobré v. drobet (Wint.) v dobré pohodě se najez a napij †9. svolení, souhlas 1: nevíme, dají-li stavové naši k tomu vůli (Pal.); víš, že bude tatík vůli tomu chtíti dáti (Wint.); — v. též dovůle