vůně, -ě ž. 1. vlastnost někt. předmětů (zvl. květin aj.) vyvolávat čichové vjemy, zprav. příjemné: příjemná v.; slabá, silná, pronikavá, omamná, sladká v.; v. jasmínu, karafiátu parfém; kořenná v. jablka; v. požaté trávy; v. čerstvě uvařené kávy aróma; v. chleba; přen. v. štěstí (Olb.); v. přátelství (Břez.); v. místa a doby (H. Dvoř.) 2. řidč. látka, kt. vydává vůni: kupovat v. do lázně (Zey.); → expr. zdrob. k 1 *vůnička, -y ž. (K. Čap.)