vůz, vozu m. (6. j. -e, -u) 1. vozidlo zprav. o čtyřech kolech tažené potahem: žebřinový v.; formanský, komediantský v.; pohřební v.; zapřáhnout koně do vozu; vylézt na v.; hrčení vozu; (sedláci) chytali se biče a vozu (Baar) povoznictví; ten se hodil do vozu i do kočáru (Něm.) vyznal se ve všem; je páté kolo u vozu; ob. já o voze, a ty o koze (pořek.); zapřahat v. před koně jednat nesmyslně; expr. to je pěšky jako za vozem (pořek.) stejné 2. automobil: hovor. koupit si nový v.; zajet s vozem do garáže; odb. osobní, nákladní, dodávkový v.; sanitní, poštovní v.; závodní, terénní v.; chladicí, mrazicí v.; voj. velitelský, obrněný, rádiový v. 3. kolejové vozidlo pro hromadnou dopravu osob n. nákladů (zprav. součást vlaku); vagón: vláček o několika vozech; dopr. železniční v. osobní, nákladní, rychlíkový, jídelní, lůžkový, lehátkový, poštovní, služební; motorový, vlečný v. (městské dráhy) 4. co vůz nějak připomíná (pohyblivostí, tvarem ap.): tech. posuvná část psacího, počítacího aj. stroje; hvězd. Malý v., Velký v. souhvězdí severní oblohy (podobné čtyřem kolům a voji); zdrob. vozík v. t., vůzek, -zku m. nář. (Lid. nov.)