vak, -u m. (6. mn. -cích) (z něm. zákl.) 1. poněk. zast. obal z pevné látky, z kůže ap. k nošení předmětů; tlumok: cestovní v. pytel; lovecký v. torba; poutník s vakem na zádech; zř. v. s penězi (Jir.) váček 2. co připomíná tvarem vak, zvl. součást živočišného n. rostlinného těla: masité vaky kolem očí váčky; kožnatý v. pod zobákem pelikána; anat. spojivkový v.; med. kýlní v.; zool. břišní v. (u vačnatců); vzdušné vaky (u ptáků); plicní vak (u pavouků a u někt. plžů); bot. zárodečný v.; zdrob. váček v. t.