val I, -u m. (6. j. -u, -e) (z něm. driv. lat.) 1. násep (zprav. umělý, obklopující něj. objekt a sloužící k obraně): valy starého hradu; obehnat město valem a příkopem; přen. v. mezi společenskými vrstvami přehrada, hradba; voj. systém pevnostních objektů; způsob provádění dělostřelecké podpory zteče: Západní v.; – palebný v. 2. kniž. a odb. přirozená táhlá vyvýšenina, nejč. pohoří: modravý v. Krušných hor (Jir.); geol. morénový v. podélné n. příčné nahromadění horniny ledovcem v dolině; písečný v. podélné nahromadění písku v korytě řek n. na dně moře 3. útvar něco ohraničující, popř. chránící ap.: anat. nehtový v. kolem nehtu; hlasové valy ohraničující hlasovou štěrbinu; bot. žláznatý v. (v květech) 4. fyz. potenciální v. potenciál, kt. udržuje částice po urč. dobu ve vymezeném objemu