valoun, -u m. (6. j. -u) 1. (též *valun Klost.) mírně zaoblený kámen: říční v-y a oblázky; řeka valí v-y se strání; přen. v-y oblaků (Sova); řem. (v zlatnictví) v. zlata, drahého kamene přírodní kus (růz. velikosti a tvaru) *2. kuželník (Herrm.); → zdrob. k 1 valounek, -nku m. (6. mn. -ncích)