van, -u m. (6. j. -u) kniž. a bás. 1. lehké vanutí; vánek: listí bříz se chvělo v jemném vanu (Nový); přen. v. radosti (Maj.) náhlý pocit; v. dějin (Mach.) vývojový proud 2. vůně z něčeho vycházející: v. lučin (Maj.); bezu v. (Vrchl.); vany chvojového čoudu (Maj.) závany