vana, -y ž. (z něm. driv. lat.) 1. velká nádoba ke koupání, zprav. podlouhlého tvaru: plechová, porcelánová v. (v koupelně); koupat se ve vaně; sedací v.; máchat prádlo ve vaně; vylévat s vanou (čast. s vaničkou) i dítě (Šal.) 2. nádoba, nádrž takového tvaru n. vůbec něco, co vanu připomíná: tech. chromovací, pokovovací v.; odmašťovací v.; dřev. máčecí v. (na barvení n. impregnaci dřeva); potrav. sýrařská v. k sýření mléka; sklář. sklářská v.; zdrob. vanička, -y ž.: plechová, dřevěná v.; v. z umělé hmoty; koupat dítě ve v-ce; skleněná v. akvária; – zř. v. (v okolí Tvrdic) (John) kotlina; vylít s v-ou i dítě při odsouzení malé chyby zavrhnout celek i s jeho dobrými složkami; polygr. nádoba na přenášení tekuté písmoviny; potrav. rakvička: v. se šlehačkou; příd. vaničkový; vanový v. t.