vandrák (*vandrovák Kosm.), -a m. (6. mn. -cích) (z něm. zákl.) ob. hanl. potulující se, zpustlý člověk, tulák, pobuda: otrhaný v.; v. s pinglem (John); chodit jako v. neupravený, špinavý, otrhaný; → expr. zdrob. vandráček (*vandrováček Kosm., Baar), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)