vanouti ned. (3. j. bud. povane, bude vanout) vát 1-6 1. (o větru) vykonávat pohyb, proudění vzduchu, jemu vlastní; foukat 1: vlažný větřík vane; vítr nám vanul do zad dul; přen. vane nový vítr přichází, nastupuje nový směr, nová orientace ap.; nevane k nám dobrý vítr (Svět.) nepřicházejí dobré zprávy ap.; ♦ vím, odkud vítr vane co za tím vězí 2. (o chladu, vůni, zvuku ap.) vzduchem se šířit, nést: od vody vane chlad; z luk vane vůně sena; přen. kniž. slavnostní nálada vane sálem; z řádek jeho dopisu vane hořkost; cítil vanutí smrti (Baar) *3. kniž. (co) vydávat ze sebe: přen. noc, jež vane křídly svými klid (na Betlém) (Zey.) 4. řidč. (čím) být cítit; projevovat se, vát 4: dopis vane smutkem; neos. z pána vane kolínskou vodou (Poláč.) *5. kniž. a bás. vlát 1: prapory vanou (Theer) *6. (čím) lehce pohybovat, mávat 1: perutí v. (Svob.) ○ předp. na-, o-, od-, pro-, pře-, při-, roz-, roz- se, s-, ve- (se), vy-, za-