varovati ned. (z něm.) 1. (koho, 4. p.; ~; koho před čím, kým; aby ne; řidč. s inf.; †koho čeho; *od čeho Havl.; *z čeho Havl.) dávat někomu výstrahu, aby něco nedělal, upozorňovat na nebezpečí: proč neprchli, vždyť je varoval; nedbal varování; v. chodce před nebezpečím; v. svět před fašismem; v. občany před nepřítelem; varoval ho, aby tam nechodil; (články) varují opakovat pošetilost (John); varuješ mne něčeho, čeho nejsem schopen (Čech); mysl. (o zvěři) upozorňovat na nebezpečí charakteristickým, varovným hlasem n. pohybem 2. zř. (koho, co) chránit 1, ochraňovat 1; nář. a sloven. (koho, co; ~) hlídat I 1: v. pána (Jir.); zasmát se nahlas, bůh varuj! (zprav. chraň) (Jahn) kdepak, co vás (tě) napadá; – (najmou hlídače,) aby vinice před zloději varoval (Něm.); (vzala k dětem) kojnou, aby si je varovala (Kubín); — varovati se ned. kniž. (čeho, koho; s inf.; aby ne) chránit se 1, střežit se 1 (něco učinit), vyhýbat se (komu, čemu); v. se chyb; v. se zlých lidí; varoval se přijít pozdě; varoval se, aby nepřišel pozdě ○ předp. do- se, od-, od- se, u-, u- se, vy-, vy- se, za-; → nás. varovávati, varovávati se ○ předp. u- se, vy- se