varta, -y ž. (z něm.) zast. ob. 1. strážní služba; hlídka 1, stráž 1 (zvl. vojenská); její stanoviště: stát na vartě (Krásn.), vartu (Hál.); držet vartu; být na vartě (Jir.); být "vartou" na silnici (Wint.); stát jako voják na vartě bez hnutí; přen. podepsal jsem ten projev, poněvadž neutíkám nikdy ze své varty (Šal.) od svých povinností; ust. spoj. expr. ztracená v. odlehlé místo, samota 2. kdo stojí na stráži, stráž 2, strážný: vartu přepadli, zabili (Rais); to jsou varty, hlídají (Jir.) 3. zř. ve spoj. vzít do varty zatknout: (rváč) nejednou vzat byl do varty (Jir.); — vartovní příd.: v. místo (Vrba) strážní