vata, -y ž. (z něm.) 1. vlákna, zprav. bavlněná, slisovaná do pružných vrstev, užívaná zvl. jako obvazový materiál ap.: obvazová, sterilizovaná v.; buničitá v.; čisticí v. na stříbro, na kovy; setřít vatou líčidlo s tváří; dát si vatu do uší; brož v krabičce s vatou; mlha jako v. (O. Schein.) hustá; chovat dítě jako ve vatě (čast. v bavlnce); přen. v. sněhu (Biebl); v. mlh (L. Steh.) 2. věc vatu nějak připomínající: papírová v.; ocelová v. na čištění parket; text. skleněná v.; řem. krejčovská v. výplňkový materiál z cupaniny; potrav. cukrová v. vlákna vzniklá tuhnutím odstřeďovaného cukru, navinovaná na špejli 3. hovor. a slang. něco nehodnotného, nepodstatného, co slouží jen jako doplnění, výplň (zvl. programu, článku ap.): nevědí, jakou vatu dát do příštího programu; vyplnit článek vatou; novin. slang. noticky ap. zařazené jen k doplnění stránky; div. slang. pozvané neplatící obecenstvo (aby se naplnilo hlediště); → expr. zdrob. k 1 vatička, -y ž.: zabalit do v-y; ♦ chovat jako ve v-ce (čast. v bavlnce); — vatový příd.: v-á vložka; obalit zraněnou ruku v-ou manžetou; přen. řidč. v-á oblaka (Svob.); → přísl. *vatově: v. načechrané mraky (Svob.)