vavřín, -u m. (6. j. -u, -ě) (z pol. driv. lat.) 1. jihoevropský keř s tuhými neopadavými listy, kt. se používá sušených jako koření (bobkový list), a s drobnými kulatými plody: snítka v-u; bot. rod Laurus: v. ušlechtilý 2. věnec z větévek tohoto keře udělovaný už ve starověkém Řecku vítězům v utkáních vojenských, sportovních, uměleckých; (jen mn.) kniž. úspěch, sláva: ověnčit vítěze v-em; olympijské v-y; – kniž. sklízet (literární, herecké) v-y; ♦ spát, zůstat sedět ap. na v-ech spokojit se s dosaženým úspěchem a ustrnout; — vavřínový v. t.