vazač, -e m. (živ.) (vazačka, -y ž.) 1. kdo něco (zprav. odborně) váže (ve význ. 2): v-ka obilí; v. koberců; v. knih (řidč.) knihvazač; v. květin, věnců; v. košťat; v. břemen (na jeřábu ap.) †2. kdo ovazuje raněné: odnést (zápasníka) v-ům (Jir.); — vazač, -e m. (neživ.) přístroj, stroj na vázání (ve význ. 1, 2): text. v. uzlů strojek k navazování nití, uzlovač; tech. v. pořadače zařízení k řadění a vázání písemností; zeměd. (žací) v. stroj, kt. seče a váže obilí, samovazač (neodb.)