vasal [-zal], vazal, -a m. (1. mn. -ové) (z fr. driv. kelt.) (*vasalka, *vazalka, -y ž., Vrchl.) 1. hist. práv. kdo má propůjčeno léno; man, leník: v-ové římského císaře; zprostit v-y přísahy věrnosti 2. často publ., zprav. hanl. osoba n. instituce (zvl. stát) na někom, něčem závislá, nucená, přinucená k poslušnosti: v. mezinárodního kapitálu (Neum.); poslušní v-ové Wall Streetu (Lid. nov.); boj s nacistickou armádou a se všemi hitlerovskými v-y (Fierlinger) satelity; — vasalský, vazalský příd.: v. kníže; v. slib; – v. poměr, vztah; v-é postavení; v. stát satelitní; → přísl. vasalsky, vazalsky: v. podřízený; → podst. vasalství, vazalství, -í s. vazalský poměr, vztah; vazalská poddanost: být povinen v-m manstvím; – v. vůči fašistickému Německu (R. právo) podřízenost, závislost