veřejný (nář. vejřevný Jah.) příd. 1. konaný, dějící se za účasti širšího obecenstva, mající možnost účasti všech (op. tajný 2): v-á přednáška, schůze, diskuse; v. projev; vyložit seznamy k v-ému nahlédnutí; v-é pokárání; v-é hlasování; v-é rozdílení cen; v-é uznání; dát v-ou odpověď v novinách; uvést ve v. posměch; v. prodej; v-á dražba; v-é vystoupení, cvičení; obch. v-é účtování (v kapit.) povinnost někt. zákonem určených podniků uveřejňovat své výroční uzávěrky; círk. hist. v-á zpověď před shromážděním věřících 2. určený pro všechny, patřící, sloužící všem, jsoucí majetkem všech (op. soukromý, privátní): v. telefonní automat; v-é budovy; v. prostor (sady, ulice ap.); v-á cesta; v-é dopravní prostředky; místní v. rozhlas; v-é osvětlení; v-á kanalizace; v. majetek; v-é stravování; v. zájem; (dř.) v-á škola; v-á zahrada (Ner.) sady; v. posluha (dř.) najímaný k dopravě zavazadel, doručování dopisů, balíčků, popř. k jiným službám; (dř.) v. dům nevěstinec; v-é ženštiny (Ner.) prostitutky 3. veřejnosti se týkající, ve veřejnosti obecně rozšířený, známý: v-é mínění veřejnosti; budit v-é pohoršení ve veřejnosti; v-é tajemství něco, co všichni vědí, ačkoliv se o tom nemluví; označit někoho za v-ého nepřítele č. 1 společnosti, veřejnosti nebezpečného; obch. v-á obchodní společnost (v kapit.) jejíž společníci jsou veřejně známi, zapsáni v obch. rejstříku; v. společník 4. týkající se života společnosti, souvisící s organizovanou činností něj. společenského celku, instituce (státu, obce, společenských organizací ap.): v. život; v-á činnost (politická, kulturní ap.); v-í činitelé; v-é záležitosti; v-á moc; v-á správa; veř. spr. V-á bezpečnost (zkr. VB); okresní oddělení V-é bezpečnosti; práv. (dř.) v-é právo; v. žalobce prokurátor; přísl. veřejně (nář. vejřevně Jir., Nov. aj.): v. vyhlásit, vyvěsit; v. vystoupit; v. se přiznat; v. obvinit, urazit; v. vyhrožovat; – v. přístupné sady; v. prospěšné akce; – o tom se v. mluví; jeho čin byl v. odsouzen; – v. činné osoby; podst. veřejnost v. t.