vedení, -í s. 1. zařízení spojující obyč. dva i více technických zdrojů n. přístrojů, sloužící k rozvádění něj. energie: elektrické, plynové, tepelné, vodovodní v.; telegrafní v.; roury parního v.; ♦ hovor. expr. mít dlouhé v. pomalu, těžko reagovat, chápat; stav. stoupací v.; elektr., sděl. tech. spojovací, sdělovací v.; venkovní, kabelové v.; trolejové v.; rozhlas po v. souhrnný název pro rozhlas po drátě, místní a závodní rozhlas; tech. pevná součást n. drážka sloužící k dodržení stanovené dráhy posouvající se součásti: pevné, otevřené, uzavřené, hranolové, trubkové v.; rybinové v.; v. lisu 2. lidé, skupina lidí, kt. něco vedou, spravují, řídí: v. strany; v. odborového svazu; v. závodu; — v. též vésti