vedlejší příd. 1. umístěný, stojící vedle; sousední: v. dům, místnost; zeď na v. dvůr; sednout si k v-mu stolu; známá od v-ch (Něm.) od sousedů 2. jsoucí vedle něčeho hlavního, a tím zprav. méně důležitý; postranní 3: v. vchod do domu; v. ulice přilehlá; v. rameno řeky; v. závod pobočný (ekon.); v. výroba; v. produkty při koksování; v. zaměstnání, činnost; v. příjem; v. zájem; ♦ odsunout někoho na v. kolej zbavit ho vedoucího postavení, rozhodování, významu; ekon. v. čas potřebný k pravidelným pomocným pracím pro operace prováděné v hlavním čase; med. v. dutiny nosní spojené s (hlavní) dutinou nosní, např. dutina čelistní, čelní; meteor. v. slunce; geom. v. úhly kt. mají jedno rameno společné a druhá dvě ramena jsou dvě opačné polopřímky; žel. v. dráha bez rychlíkového provozu, obstarávající připojení k hlavním dráhám; v. koleje všechny koleje mimo koleje průjezdné; hud. v. tón ozdobný, nepatřící k základu melodie, tón, kt. není součástí akordu; v. tónina do kt. skladba (psaná v urč. tónině) dočasně přechází; jaz. v. věta kt. je mluvnicky a obsahově závislá na své větě hlavní a zastupuje někt. její větný člen; v. přízvuk (v delších slovech) slabší přízvuk vyskytující se mimo slovní přízvuk hlavní 3. postrádající důležitosti, významu, bezvýznamný: koupím to, cena je v.; vše ostatní mu připadalo v. zbytečné