vegetace, -e ž. (z lat.) 1. bot. květena 2: tropická, podmořská, lesní v.; v. Karpat; v. tundry 2. med. zbytnělá tkáň, sliznice, pokožka 3. zahr. růst (rostlin); období růstu: v době v.; sněženka má krátkou dobu v.; – roubovat za v. *4. expr. vegetování (ve význ. 2), živoření: celá jeho bytost je pouhá v. (Tyl); — vegetační příd. k 1, 2: zeměp. v. pásmo; – zahr. v. doba, klid; bot. v. kryt; bot. v. vrchol vzrostný; → přísl. vegetačně: Ještěd náleží v. ke Krkonošům vegetací