vegetovati ned. (z lat.) 1. kniž. a odb. (o rostlině, živočichu) růst 1, bujet 1, žít; (o člověku) žít: většina rostlin začíná v. na jaře; ve vlhkém sklepě vegetují plísně a houby; zvířata vegetují na zemi podobně jako člověk 2. hovor. živořit: dělníci vegetovali z podpor; bída dvorského vegetování (Nový): přen. levější odborová; organizace (v Americe) vegetovala (Zápot.) skomírala; vegetující teorie (Tvorba) upadající