vehemence, -e ž. (z lat.) kniž. síla 1, prudkost, úpornost: vystupovat proti někomu se vší v-í s důrazností; hovořit s náramnou v-í (Pujm.) naléhavostí; sednout si s celou v-í těla (Til.) celou vahou; vehementní příd.: v. povaha (Pražák) úporná; → přísl. vehementně: v. protestovat (Píša); → podst. *vehementnost, -i ž. vehemence (Šal.)