vehnati dok. (1. j. vženu, zř. veženu, rozk. vžeň, zř. vežeň, min. vehnal, trp. vehnán) 1. (koho, co kam) hnaním (ve význ. 1) dostat na urč. místo dovnitř; nahnat 1: v. stádo ovcí do ohrady; v. trestance do tábora; ♦ v. někoho do slepé uličky, do úzkých přivést do bezvýchodné, tísnivé, nepříjemné situace 2. řidč. (co do čeho) způsobit prudké vniknutí něčeho do něčeho, prudce vpravit: v. do masa bodce ostruh (Fischer) vbodnout: v. někomu broky do ramena (Svět.) 3. expr. (koho, 4. p., do čeho, kam) přimět, donutit někoho, aby něco udělal, zprav. proti své vůli: v. dceru do vdávání vnutit; v. lid do války; v. někoho do těžké situace; v. někoho do sebevraždy (Vach.); osud mě vehnal na divadelní prkna (Sab.); — vehnati se dok. (kam, do čeho) rychle, prudce, ve velkém množství vniknout; nahnat se, nahrnout se: hudebníci se vehnali na pódium; koně se vehnali do dvora; krov se mu vehnala do obličeje; — ned. vháněti, v. se