vejíti (†vjíti Šaf., Wint. aj.) dok. (1. j. -jdu, rozk. -jdi, -jděte, min. -šel, podst. -jití, přech. min. -šed) 1. (~; kam) chůzí se dostat (do něj. prostoru); vkročit 1, vstoupit: zaklepal a vešel; v. do pokoje, do domu, v. do jízdní dráhy; v. na zahradu; přen. v. do dějin, do literatury proslavit se něčím, a proto být zaznamenán v dějinách, v literatuře; přen. potom do něho vešel hněv (Vach.) rozhněval se; ♦ řidč. v. do sebe prozkoumat své nitro, uvážit své jednání a pocítit lítost nad něčím 2. kniž. (več) zahájit, začít, uskutečnit (něj. stav, vztahy, činnost ap.); začít být nějakým, stát se nějakým: v. s někým ve styk, ve spolek; směrnice, zákony vešly v platnost, v život začaly být platnými; vešlo ve známost, že... stalo se známým; zast. v. s někým v půtku (Pal.), v sázku (Vrchl.); v. v obec (Z. Nej.) stát se členem obce †3. ve spoj. v. vstříc (komu) jít vstříc: žena (mu) vešla vstříc s úzkostným pohledem (Jir.); — vejíti se, řidč. vejíti dok. (kam) celý se vměstnat, směstnat, moci být vměstnán, směstnán: kniha se vešla do kapsy; nábytek (se) nevešel do pokoje; do sálu se vešlo hodně lidí; na stránku se vejde více textu; stěží se vejde do šatů jsou jí (mu) těsné, malé; ♦ ani co by (se) za nehet vešlo vůbec, zcela nic; ob. dostal, co se do něho vešlo byl hodně bit, hubován