velebníček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), řidč. velebník, -a (6. mn. -cích) (*velebínek, -nka, mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích, Kos.) m. ob. velebný pán, kněz, farář: mít ze syna v-čka (Staš.); v-ík vyběh, z fary (Čech); políbit v-ovi ruku