veleti ned. (3. mn. -í) 1. (čemu; †nad čím Rieger) vojensky řídit, být velitelem: důstojník velící jednotce 2. (~;komu) dávat povely, rozkazy, především vojenské; nařizovat II, rozkazovat, přikazovat, poroučet: v. vojsku k útoku; v. do řady (Svob.); v. k odpočinku (Jir.); expr. dojděte pro pivo! velel otec (Maj.); v. dětem (Svob.); kniž. ve spoj. jednat, jak zákon (nutnost, povinnost, cit ap.) velí; řidč. přen. tvrz velící kraji (Kub.) dominující; práv. velící norma nařizující, nezměnitelná dohodou stran ○ předp. do-, od-, po-, za-; → nás. *velívati (Pal., Arb., Herb.) (o) bez předp.